MUDr. Miroslav Krejča, Ph.D.

„Dalším mým osudovým štěstím bylo, že po revoluci se mi podařilo odjet do Austrálie, kde jsem jako plastický chirurg po tříměsíční zkušební době mohl pracovat nejprve v městské a druhý rok i ve fakultní nemocnici. Byla to pro mě obrovská životní a profesní zkušenost. Byl jsem sám sebou překvapen, jak hluboce mé myšlení ovlivnila předrevoluční doba, a jak nesnadné je korigovat některé zajeté koleje a názory.  Dále to pro mě byl poprvé pocit zadostiučinění, že slušnost a poctivost jsou vlastnosti, které nejsou v této společnosti zaměňovány s blbostí a mají svou pravou hodnotu.  Tímto děkuji svým rodičům, že mě k těmto hodnotám vedli. Profesně jsem tam dostal obrovskou šanci získat mnoho zkušeností ve svém oboru. Velkou výhodou bylo množství konzultantů (starších kolegů na úrovni primáře) se kterými jsem mohl pracovat a jejichž jediným kritériem pro předávání zkušeností kromě slušnosti bylo i to, jestli je člověk vzdělatelný nebo ne.

Poté jsem uspěl v konkurzu a získal místo plastického chirurga v prestižním St. Anrews Centre for Plastic Surgery, Billericay v Anglii, kde jsem strávil další naplněný rok mého života. Po lidské stránce jsem po otevřených, přátelských a pohodových Australanech poznal i zvyky staré dobré a trochu sucharské Anglie. V obou zemích jsem potkal i mnoho emigrantů, z nichž někteří se mi stali celoživotními přáteli. Chvílemi to byla realita jako vystřižená z Remarkovských románů.

V roce 1995 jsem  pak  emigroval zpátky domů do Prahy, kde jsem nastoupil v ÚVN Praha. Tam jsem se celých 15 let naplno věnoval rekonstrukční chirurgii a chirurgii ruky. Současně jsem měl to štěstí, že jsem dostal šanci jako odborný asistent  1. LF UK a mohl tak předávat své zkušenosti medikům na Klinice Plastické chirurgie FN Bulovka, kde působím do teď. Od roku 1995 se též intenzivně věnuji estetické chirurgii v rámci své privátní praxe. Takže celkem hned 3 zaměstnání naráz….  Byla to workoholická léta mého života vrchovatě naplněná prací, která mi přinášela radost.

Mezi stinné stránky této životní etapy však patří to, že jsem opravdu všechen svůj čas věnoval pacientům a nedotáhl další vědecký růst a též se mi rozpadlo manželství.  V současnosti estetická medicína tvoří převážnou část mé práce a chirurgie ruky, hlavně Dupuytrenova nemoc, se stala spíš koníčkem.

Mezi tím vším životaběhem jsem si ještě jednou na pár let každých 14 dní  pracovně „odskočil“ do Anglie a Irska, kde už to bylo o estetické medicíně pouze.  Ve srovnání s minulým pobytem v Anglii jsem se stal očitým svědkem globalizace již tak kosmopolitního Londýna a navrch jsem kromě plastické chirurgie studoval kořeny keltské kultury přímo v Dublinu. Současné Irsko –  to je přátelská a zároveň drsná mentalita, stejně jako jejich země u Golfského proudu.

V mé současné životní etapě jsem se znovu šťastně oženil a profesně nevyhořel. Práce chirurga mi stále přináší radost, estetické operace jsou pro mne součástí psychosomatické medicíny, se skalpelem v ruce se snažím dělat šťastnější ty, kterým mohu pomoci.

Přesto jsou chvíle, kdy se cítím jako emigrant ve vlastní zemi, jako svědek úpadku degenerující lidské společnosti ovládané konzumem a penězi, navíc bičované různými nemocemi a zbytečným násilím.

Naštěstí jsou to jenom chvíle a je na každém z nás, jaké hodnoty uznáváme a jak svůj život prožijem.

Přeju všem zdraví, štěstí a lásku (i v týhle podělaný době 🙂 ).“

Váš MUDr. Miroslav Krejča, Ph.D.